Září 2014

Jsem trapná, protože si píšu blog?

24. září 2014 v 17:22 | flow. |  Články

Modelová situace: Přijdete domů ze školy, prásknete sebou do postele a váš nejlepší přítel notebook vám začne dělat společnost. Vzhledem k vaší závislosti na sociálních sítích okamžitě otevíráte facebooku a sledujete, co je nového. Najdete nějaké profilovky, pár odkazů typu "Za 5kč pošlu nahé fotky do zpráv", podíváte se na video, jak Shakira učí číst svoje mimi (což bylo neskutečně sladký) a mimo jiné zmerčíte odkaz na blog vaší spolužačky. Že jste to tak dneska měli, co?


Abych pravdu řekla, o blogu mé spolužačky vím už dlouho. Přidává tam různé recepty, fotky a občas napíše nějakou báseň nebo tak něco. Vlastně má úplně jiný blog než já. Ona je víc taková... spisovatelka. Všechno umí krásně zabarvit, dává všemu šťávu, zatím co já, osoba zbožňující ironii a sarkasmus, píšu jen tak stroze a krátce. To by byl jeden rozdíl mezi naší tvorbou.


Ovšem druhý a taky tak trochu důležitější rozdíl je, že ona svou tvorbu sdílí s přáteli na facebooku a vlastně se za ni ani trošku nestydí. Jen ať tomu rozumíte, já se za svůj blog nestydím! Jenže nemám koule na to, vystoupit na něm zcela neanonymně a pak poslouchat komentáře mých spolužáků. Není to tak dávno, co se v čajce moje bífí prokecla o jednom z mých článků a dva kluci ze třídy se toho nelichotivě chytli. Jeden z nich řekl, že to je "trapásek" jestli ho mám citovat. Víte co? Nepřipadá mi to jako trapas, ale nevidím to ani jako něco, co bych měla s hrdostí ukazovat svému okolí. Možná proto, že jsem povrchní a dám hodně na to, co si o mě druzí myslí.


Inu, čekám na den, kdy mě konečně opustí puberta a já se nebudu stydět za takové věci jako je blog, který ke všemu (se vší skromností) podle mě není tím nejhorším.



A co vy? Ví vaši spolužáci o tom, že píšete? Stydíte se za to, nebo by jste to někomu řekli?



flow.

http://data3.whicdn.com/images/138423610/large.jpg
Blog mé spolužačky TADY.

I vy princezny jedny!

19. září 2014 v 18:45 | flow. |  Články
To máte tak, sedíte si na posteli, nejprve sežerete půlku tabulky mléčné čokolády, pak dojíte brambůrky z oslavy a zapijete to jablečným moštem. Vaše večerní posilování rázem přijde vniveč, ale vás to nerozhází, protože jste flegmatik, kterého nedostane jen tak něco. Ne dobře, asi to tak nemáte, ale já jo.

Místo toho, abych brečela nad tím, jak budu tlustá, jsem radši uvažovala nad tím, jak rozvířit stojaté vody mého blogu. Nápad na článek se dostavil hned po tom, co jsem slyšela písničku od Ektora.

Taky vás inspirují písničky a dokonce vám někdy připadá, že je celkem často prožíváte? Well, když žijete ve městě, kde máte populární ulici plnou barů, není možné, aby se vás to nedotklo. Jistě jste už slyšeli o naší skvělé a jedinečné Stodolní. Víte, já tuhle ulici a ani její návštěvníky nesoudím a to z jediného důvodu, tohle není jenom tam. O čem to mluvím? Určitě jste už byli v klubu na párty. (Kdo ne a má rád škodolibou radost, vřele doporučuju!)