11.12.- Nasavaj ten dym!- mamka peče perníčky

11. prosince 2014 v 2:02 | flow. |  Deníček
Kdyby nebylo lizz. a jejího článku po dvou měsících, tak se k tomuhle vlastně ani nedokopu. Takže můžete děkovat(?) jí a faktu, že není tak líná, jako já.

Posledních několik dní jsem zavřená doma, jelikož mě schvátila, mou doktorkou dosud nepopsaná, nemoc. Inu, nejprve jsem si myslela, že budu moc ráda, jenže když si teď čtu na facebooku příspěvky mých strhaných spolužáků, říkám si, jestli nebylo lepší tam jít s horečkou a být alespoň trochu v obraze, než tam přijít, sice bez horečky, ale taky bez jakýchkoliv vědomostí. Už jsem se zmínila, jak se těším na pondělí, kdy si budu muset napsat písemku z nového občanského zákoníku? Abych to upřesnila, je to 17 A4 naprostých žvástů, kravin, blábolů a, musím to napsat, sraček. A jestli nechci mít horší známku na vysvědčení, než je 3, tak bych se na to měla hodně dobře připravit? OMG, já se tam tak těším!

Dneska ráno jsem se vzbudila a hned v kuchyni jsem si musela prohlídnout vedlejší účinky mých léků, jestli náhodou nejsou halucinogenní. Venku byl totiž sníh. V prosinci. Jako, to je trochu divné, ne?! Je pravda, že jak rychle napadl, tak i roztál, takže jsem o mnoho klidnější, ale stejně to bylo šokující probuzení.

Když jsem se v úvodu zmínila o lizz. a jejím článku, zjistila jsem, že s dárky jsme na tom podobně. A vlastně jsem na tom byla podobně i s některými komentujícími. Na svou obranu říkám, chtěla jsem něco koupit dřív, přísahám! Jenže ty svině skřítci mi ukradli veškeré peníze, takže jsem byla nucena počkat na další finance, které mi přijdou 12. prosince. Nicméně jsem nebyla nečinná a dlouze uvažovala nad tím, čím naše potěšit. A víte co jsem vymyslela? Že jsem absolutně v háji, protože lupeny možná přijdou zítra, ale inspirace na mě z vysoka kašle a bez ní se můžu jít bodnout.

Shrneme si tenhle článek. Týden jsem nebyla ve škole a čeká mě kvadriliarda písemek, o kterých vím kulové, kvůli nemoci mám zalehlé ucho, takže musím k další doktorce, protože neslyším- to je mrzuté (v článku to nikde nebylo, nemusíte hledat), nemám žádné dárky, nemám žádné finance na dárky a pro velký úspěch nemám ani nápad, co koupit. Vždy připravena!

Jinak taky už na vás doléhá ta Vánoční atmoška? Já to sice venku ještě moc nezaznamenala, ale mamčiny výhružky na téma "To linecké vyhodím z okna" nebo "Máš tu bordel, Ježíšek ti nic nepřinese" mi připomínají nezastavitelně blížící se den, kdy se přežeru jako největší bravek, rozbalím si svoje dárečky a, jestli se inspirace navrátí, tak se budu radovat i z reakcí našich na své dárky.

A co vy? Doléhá na vás ona atmosféra? Nebo se nenecháte rozhodit?
flow.
http://data2.whicdn.com/images/150911811/large.jpg
 

Krom Velkého bratra Vás sledují i prodavačky v drogérii

7. listopadu 2014 v 14:12 | flow. |  Články
Že Vám při nákupu vložek nebude nikdo čumět přes rameno? Jestli nosíte drahé oblečení, tak pravděpodobně ne.

Dneska jsem byla mamkou vyslána do Tety pro pár maličkostí. Hned v první uličce jsem si sundala sluchátka a hodila je do tašky. Nevím, jestli prodavačky reagují na zvuk zapínání zipu nebo co, ale v momentě sebemenšího pohybu jezdce na mě zpoza regálu vykoukla brýlatá pracovnice a důkladně si mě přeměřila. A nebo spíš připíchla k poličce se zubními pastami, to je lepší popis situace. Ohnula jsem se tedy pro krabičku s mentolovou příchutí a dělala jsem, že ji jako nevidím.

Víte, vždycky jsem chtěla hrát v divadle, ale dnes jsem zjistila, že na to asi nemám. Chvilku se mi dařilo předstírat, že se nedívá, jaký šampón si beru. Leč u regálu s ženskými věcmi mě naprosto dostala. Když jsem se totiž rozhodla, že mi bude stačit menší krabička a postavila se, málem mě trefil šlak. Byla jak smrad, táhla se za mnou všude a to zcela neslyšně. Když se mi tedy uklidnil tep, odešla jsem k pokladně a rychle vystřelila ven, protože bych se ještě mohla rozčílit a na to, vážení, na to jsem příliš mladá.

To by byl můj krásný příběh, ale co tím chtěl básník vlastně říci? Neuvěřitelně mě štve, když mě v drogerkách nebo parfumerkách sledují, jako sériového vraha a zloděje v jednom. Dneska mě napadlo, proč vlastně? Vždyť u dveří mají stejně čidla, které řvou jak pominuté, takže si celé obchodní centrum myslí, že jste museli ukrást alespoň polovinu nabízeného sortimentu. Upřímně, když mě tak sledují, ať už si vybírám cokoliv, tak mám chuť po nich danou věc hodit, trefit je do oka a nasupeně odejít.

Obvyklá otázka na závěr! Vadí Vám, když Vás sleduje ochranka nebo prodavačky a je Vám v patách u každého regálu?
flow.
http://data1.whicdn.com/images/140368761/large.jpg

11.10.- vzbudíte se a vedle vás chrápe spolužák

11. října 2014 v 20:07 | flow. |  Deníček
Máme tu oblíbenou modelovou situaci, kterou si jistě každý z nás jednou prožil. To se takhle celý týden těšíte na něco, z čeho pomalu nemůžete spát. V mém případě to byla jedna školní party, na které jsme měli mezi nás přivítat prváky a stmelit nějak kolektiv. Věřte, na to jsem čekala už od prvního září, kdy jsem měla školy dost na roky dopředu.

Po jedné předešlé akcičce, ze které mám tak trochu okénko, jsem se zapřísáhla, že už se nikdy takhle nezřídím. Svou přísahu jsem (k překvapení všech zúčastněných) dodržela a během večera jsem se seznámila s novými lidmi, pokecala se starýma známýma a udělala pár fotek. Za ty fotky na mě padla kritika, jelikož (jenom náhodou) nejsou ze soudku profi. Na svou obranu říkám, zrcadlovka nebyla má a můj zrak nebyl nejostřejší (hádejte proč). I přesto, že nás tam nebylo moc ze starších ročníků, myslím, že mluvím za všechny když napíšu, že to bylo super.

Na první fotce jsem já a můj spolužák, se kterým jsme byli vybrání do soutěže. Jednoduchý úkol: holka sní rohlík z rozkroku kluka. Zdá se vám to snadné? Ano, i já si říkala, že to je prkotina a ono ejhle, pořadatelé nekoupili čerstvé rohlíky a já se tam málem přidusila (možná to bylo i tím, že jsem se u toho strašně smála).

Druhá fotka, jak jistě všichni tušíte, znázorňuje náš welcome drink(tak "Welcome" jsem byla za ten večer asi pětkrát a ještě jsem pašovala kamarádkám).

Když nás pak místo pěti jelo ke kamarádce sedm, nikomu to zvláštní nepřišlo. Až když jsem se ráno probudila a vedle mě oddychoval můj spolužák, říkala jsem si, že tohle přece není Kája, která se mnou měla spát, tohle je přece Fabi a ten měl spát úplně někde jinde. To bylo překvápko takhle po ránu!

Sečteno a podtrženo, já si to užila maximálně a doufám, že spolužáci budou dělat tyhle akce častěji a že do další dostanu svou zrcadlovku a budu s ní moci dělat lepší fotky!

Jak jste si užili víkend vy?
flow.
 


But first, let me take a...

1. října 2014 v 18:24 | flow. |  Články
I přišel čas na ometení pavučinek a spolu s ním přicházím i já se smetákem a jdu na věc! Chuť na napsání článku mě popadla zrovinka v dějepise, kdy nám pan profesor vykládal o tom, jak se nevolníci nemohli stěhovat. Prvně jsem si řekla, že napíšu článek o tom, kde bych já nebo kde byste vy, chtěli žít. Jenže dnes, když jsem po škole odhodila tašku do kouta a v zrcadle zjistila, že nevypadám vůbec zle a mohla bych si udělat selfie, přišla idea! Napíšu článek o tak originálním, neokoukaném a neotřelém tématu jako je SELFIE. Převracíte oči a míříte na křížek v rohu obrazovky, co? Teď vám zalžu, ale BUDE TO KVALITNÍ A ČITELNÝ ČLÁNEK!


Jen tak z hecu jsem hodila to slovo do Googlu. Inu, článek na Wikipedii mě ani nepřekvapil, dneska je tam už kde co. Ovšem jeho obsah, to byla lahůdka! Řeknete si:"Selfie, nic složitého, prostě se vyfotím v zrcadle nebo přední kamerou na telefonu." Kdo by z toho dělal nějakou vědu, že? Autor článku z toho ovšem udělal hotové drama, u kterého jsem se slušně pobavila. Tak třeba jednou z prvních teenek, pořizujících selfie, byla Anastázie Nikolajevna, které se vyblejskla už ve třinácti (to jsem ještě běhala venku, byla jsem krapet opožděná) v zrcadle a dle Wikipedie ke své fotce přidala i popisek, který mě donutil se zasmát.

"Zachytila jsem tento snímek, dívaje se do zrcadla. Bylo to velice těžké, mé ruce se třásly."

Budu upřímná, celkem nedávno jsem zjistila, že jsem selfíčkama lehce posedlá. V telefonu jsem měla kolem tisíce fotek, z čehož minimálně půlka byly selfie. Mám pocit, že jsem trochu narcisek. Trochu. Nemůžu si pomoct, ale baví mě to. (Na svou obranu, obecně mám ráda focení všechno a všech.) Baví mě zveřejňovat je na instagram. Přece koho nepotěší komentář s komplimentem nebo nějaký nový lajk u fotky? A zvlášť kterého narcise to potěší, že...

A nyní, čas otázek pro Vás!
Pořizujete si selfie? A nebo vám to přijde jako ztráta času a takové lidi nechápete?

flow.


Jsem trapná, protože si píšu blog?

24. září 2014 v 17:22 | flow. |  Články

Modelová situace: Přijdete domů ze školy, prásknete sebou do postele a váš nejlepší přítel notebook vám začne dělat společnost. Vzhledem k vaší závislosti na sociálních sítích okamžitě otevíráte facebooku a sledujete, co je nového. Najdete nějaké profilovky, pár odkazů typu "Za 5kč pošlu nahé fotky do zpráv", podíváte se na video, jak Shakira učí číst svoje mimi (což bylo neskutečně sladký) a mimo jiné zmerčíte odkaz na blog vaší spolužačky. Že jste to tak dneska měli, co?


Abych pravdu řekla, o blogu mé spolužačky vím už dlouho. Přidává tam různé recepty, fotky a občas napíše nějakou báseň nebo tak něco. Vlastně má úplně jiný blog než já. Ona je víc taková... spisovatelka. Všechno umí krásně zabarvit, dává všemu šťávu, zatím co já, osoba zbožňující ironii a sarkasmus, píšu jen tak stroze a krátce. To by byl jeden rozdíl mezi naší tvorbou.


Ovšem druhý a taky tak trochu důležitější rozdíl je, že ona svou tvorbu sdílí s přáteli na facebooku a vlastně se za ni ani trošku nestydí. Jen ať tomu rozumíte, já se za svůj blog nestydím! Jenže nemám koule na to, vystoupit na něm zcela neanonymně a pak poslouchat komentáře mých spolužáků. Není to tak dávno, co se v čajce moje bífí prokecla o jednom z mých článků a dva kluci ze třídy se toho nelichotivě chytli. Jeden z nich řekl, že to je "trapásek" jestli ho mám citovat. Víte co? Nepřipadá mi to jako trapas, ale nevidím to ani jako něco, co bych měla s hrdostí ukazovat svému okolí. Možná proto, že jsem povrchní a dám hodně na to, co si o mě druzí myslí.


Inu, čekám na den, kdy mě konečně opustí puberta a já se nebudu stydět za takové věci jako je blog, který ke všemu (se vší skromností) podle mě není tím nejhorším.



A co vy? Ví vaši spolužáci o tom, že píšete? Stydíte se za to, nebo by jste to někomu řekli?



flow.

http://data3.whicdn.com/images/138423610/large.jpg
Blog mé spolužačky TADY.

Kam dál